Posel Smrti (2003)

Poměrně nedávno jsme zde na webu zavzpomínali na české adventury NiBiRu a Reprobates od studia Unknown Identity, potažmo Future Games. Ty však nebyly prvními tituly, které toto uskupení vývojářů uvedlo na trh. Ještě před nimi se podepsalo pod logickou hříčku Boovie a adventury Posel Bohů (1998) a především Posel Smrti (2003), v zahraničí distribuovanou pod názvem Black Mirror. Právě ta bývá dodnes často označována za nejlepší českou adventuru všech dob a žádnému z nadcházejících titulů studia se z jejího stínu nepodařilo vystoupit.

Jedním z důvodů proč dokázal Posel Smrti uspět jak na domácím tak zahraničním trhu, byl především kvalitní scénář, jehož autorem byl Zděněk Houb, který pro hru vytvořil i kompletní dynamický soundtrack. Podobně jako u o pět let staršího Posla Bohů se vývojáři z Unknown Identity rozhodli opustit vody humorných adventur, které v Česku zejména v průběhu devadesátých let hráli prim a hráčům místo toho nabídli temný detektivní příběh s horrorovým nádechem. Děj začíná návratem Samuela Gordona na rodné panství Black Mirror, kde se zúčastní pohřbu svého dědečka Williama Gordona, jehož tělo bylo nalezeno pod věží zámku, v níž měl svojí pracovnu. Nikdo nepochybuje o tom, že starý muž spáchal sebevraždu. Samuel však poměrně brzy narazí na celou řadu nesrovnalostí a hráč se v jeho kůži v průběhu šesti poměrně obsáhlých kapitol pustí do pátrání, jak to oné osudné noci vlastně všechno bylo. Příběh hry je dále posouván především prostřednictvím rozsáhlých dialogů, o jejichž namluvení se postarali čeští herci velmi zvučných jmen, což úroveň vyprávění posunulo o několik tříd dále. Hlavní postavě svůj hlas propůjčil Michal Dlouhý (ten byl první volbou autorů již od začátku vývoje), v dalších rolích je možné slyšet Pavla Soukupa, Vladimíra Čecha, Radoslava Brzobohatého nebo Květu Fialovou. Dabing zde v některých místech sice vyznívá poněkud teatrálním dojmem, což nicméně hře žádným způsobem neubližuje, spíše naopak. Hraní Posla Smrti i po letech připomíná sledování klasické detektivky typu Pes Baskervilský či Vražda v Orient Expresu, nebo poslech zajímavé audioknihy.

Vzhledem k rozsáhlosti celého titulu a skutečnosti, že na hře pracovalo po většinu vývoje pouhých pět lidí, se vývoj Posla Smrti protáhl na pět let. Jádro týmu zůstalo stejné jako u Posla Bohů a bylo tvořeno lidmi, kteří se znali ze školy a bydleli na jednom sídlišti. Klíčovými osobnostmi vývoje byli kromě již zmíněného Zdeňka Houba také sourozenci Michal a Pavel Pekárkovi, kteří se podepsali pod grafiku, animátor Jan Blín a programátor Martin Preisler, jenž položil základy pro vznik enginu AGDS, na kterém běžely i nadcházející hry studia. U použité technologie se na chvíli zastavíme. Rok před Poslem Smrti se na pultech obchodů objevil Polda 4. Vzhledem k úspěchům, jichž na domácím trhu dosáhly předchozí díly série se producent Martin Zima rozhodl na vývoj třetího pokračování vymezit větší finanční rozpočet a čtvrtý díl tak již byl kompletně ve 3D grafice. 3D engine z Poldy 4 byl poté hojně využíván ve studiu Centauri Production, kde byl použit při vývoji her jako Gooka 2, Žhavé léto 3 a půl nebo Memento Mori. Technologie AGDS byla v tomto směru konzervativnější a pracovala s osvědčeným modelem 2,5D grafiky, což v praxi znamená, že zatímco postavy byly dvourozměrné sprity, pozadí, po nichž se pohybovaly, byly plně ve 3D a vytvořeny pomocí programu 3D Studio Max. Posel Smrti je dalším důkazem, že 2D hry stárnou výrazně pomaleji než ty, které vsadily na 3D grafiku. Je to až zarážející, ale po vizuální stránce je i dnes těžké Poslovi Smrti cokoli vytknout. Jednotlivé obrazovky vypadají skutečně nádherně a jsou vypiplány do nejmenších detailů. V kombinaci s efekty mlhy a deště dokáží navodit patřičně ponurou a mrazivou atmosféru. Čím dále se hráč ve hře dostane, tím je déšť silnější a světla naopak ubývá, což je předzvěst blížícího se finále, které dokáže i po letech zanechat hořkou pachuť v ústech a jež samozřejmě obsahuje nesmírně slavný plot twist.

Inspirací pro jednotlivé lokace ve hře byly autorům staré fotografie, pohlednice a dobové obrazy. V rámci studia anglických reálií a podoby dobového nábytku několikrát navštívili knihovnu hlavního města Prahy, kde si vypůjčili řadu odborných děl. Jednotlivé obrazovky byly nejprve nakresleny jako návrhy na papír a teprve poté se přistoupilo k jejich finálnímu zpracování ve 3D Studiu. Ačkoliv řada lokací zde má svůj reálný předobraz, jejich jména jsou fiktivní, což vývojářům umožnilo vytvořit vlastní unikátní univerzum. S tímto souvisí i skutečnost, že v Poslovi Smrti nenarazíte na příliš vysoké množství postav (oficiální zdroje hovoří o dvaceti), s nimiž je možné promluvit, což je značně méně než například u Broken Swordu, oblíbené to hry autora scénáře Zdeňka Houba. Každá z nich je nicméně unikátní a v příběhu hry má své nezastupitelné místo. Hra obsahuje vysoké množství nepovinných dialogových možností, které nemají žádný vliv na úspěšné dokončení hry, ale je možné se z nich dozvědět například více informací o výstavbě farnosti Warmhill či historii vesničky Willow Creek. Tyto nenápadné detaily krásným způsobem dokreslují atmosféru a hráči dávají pocit, že je skutečně součástí fungujícího světa. Když poté dojde k příběhovému zvratu, majícím za následek smrt některé z NPC postav, dokáže to v hráči vyvolat určitou dávku emocí, což je něco, s čím většina her často má problém.

Jak jsme již zmínili, příběh Posla Smrti je rozdělen do šesti kapitol. Pokud víte co a jak dělat a jak vyřešit jednotlivé hádanky, zabere vám dokončení každé z nich přibližně dvě hodiny. Délka titulu je tedy na poměry point and click adventur v každém případě nadstandardní. Největším předmětem kritiky v dobových recenzích byla absence automatického ukládání. Posel Smrti totiž patří mezi adventury, kde je možné zemřít a pokud si nedáte pozor a váš postup si nebudete pravidelně manuálně ukládat, může se stát, že přijdete i o několik desítek minut hraní. Kritický bod v tomto směru představuje finále druhé kapitoly, kde je možné se dokonce dostat do slepé uličky. Dnes je již těžké soudit, zda se jednalo o záměr autorů, nebo drobnost, kterou se nepodařilo odchytit v rámci testování finální verze, nicméně skutečnost je taková, že při prvním hraní se na finální hádance druhé kapitoly nechala napálit drtivá většina hráčů a některým z nich nezbylo nic jiného, než poměrně velký kus hry odehrát opětovně. Navzdory tomuto faktu však hraní příjemně odsýpá a nové hráče dokáže Posel Smrti oslovit i dnes.

Předchozí hra Unknown Identity, Posel Bohů, která se prodávala výhradně na domácím trhu, dokázala prodat dle odhadů přibližně pět tisíc kopií. V případě Posla Smrti, jenž byl od začátku vnímán jako mnohem větší projekt, se od začátku vědělo, že titul bude prodáván také v zahraničí. Z velkých zahraničních trhů, na nichž se hra objevila, musíme zmínit minimálně Spojené státy, Velkou Británii a Německo. Zahraniční recenzenti na hře vyzdvihovali zejména její atmosféru a propracovanost příběhu, předmětem ostré kritiky se nicméně stal anglický dabing, který se opravdu příliš nepovedl. Zdaleka největších úspěchů Posel Smrti dosáhl v Německu, kde jeho distribuci zajišťovala společnost DTP. Zde se Posel Smrti stal nejlépe prodávanou adventurou, vydanou v prvním pololetí roku 2004 a jeho prodejní čísla se dokázala vyrovnat adventuře Runaway: The Road Adventure z roku 2001, která byla do té doby nejúspěšnější hrou, jakou DTP kdy vydalo. Do roku 2008 se celosvětově prodalo na 500 000 kopií, jenom v Německu se jich prodalo přes 100 000.

Prodejní úspěch Posla Smrti v Německu zpečetil zrod dvojice pokračování, pod něž se již nepodepsal původní vývojářský tým. Posla Smrti II z roku 2009 a Posla Smrti III z roku 2011 vyvinulo německé studio Cranberry Production. Ačkoli se noví autoři hodně snažili přiblížit stylu původního titulu a jeho příběh dále rozvinout, kvalit prvního Posla Smrti ani jedna z jejich her dosáhnout nedokázala. V každém případě se však jednalo o slušné hry, které se navíc dočkaly českého dabingu, čímž se staly přístupnějšími českému publiku. Režie českého znění třetího dílu se ujal Zdeněk Houb, což se velmi pozitivně projevilo na jeho kvalitě. V roce 2012 skončil německý vydavatel DTP v insolvenci a práva na značku Black Mirror získala nově založená vydavatelská společnost THQ Nordic, která v roce 2017 pověřila studio KING Art Games (The Book of Unwritten Tales) vytvořením nové hry, jež měla být restartem celé série. Hra z roku 2017, pojmenovaná prostě Black Mirror, však byla jedním slovem průšvih. Odklon od původní point and click hratelnosti, velké množství chyb, nezajímavý příběh a podprůměrná délka byly hlavními předměty kritiky. Jedno je jisté - jestli se rozhodnete dát si maraton a projít celou sérii, tak pokud tento poslední díl vynecháte, o nic nepřijdete.

Původní verze Posla Smrti obsahovala při svém uvedení na trh nechvalně proslulou protipirátskou ochranu StarForce. V reedicích, které se v minulosti objevily na covermountech u nejrůznějších českých herních časopisů již naštěstí obsažena není. Pokud vás příběh rodiny Gordonů láká a chtěli byste zjistit, zda si Posel Smrti označení "nejlepší česká adventura všech dob" zaslouží, zdaleka nejjednodušší způsob, jak se ke hře dostat, však momentálně představuje Steam, kde je celkem logicky dostupná pod anglickým názvem Black Mirror. Její součástí nicméně i tak je hvězdně obsazený český dabing, takže pokud máte rádi klasické point and click adventury a detektivní příběhy, není o čem přemýšlet. Venkovní teploty pomalu padají k bodu mrazu a podzimní plískanice jsou zdaleka tím nejlepším obdobím, kdy si Posla Smrti zahrát.

Autor textu: Jaroslav Choun

• Název: Posel Smrti
  
• Rok vydání: 2003
• Vývojář: Unknown Identity